Když zemi čistou jste si rozdělili, bozi,
Dilmun byl krajinou čistou,
Když zemi neposkvrněnou, místa jste si rozdělili,
byla země Dilmun krajinou čistou,
Země Dilmun je čistá, země Dilmun je jasná
5

zemně Dilmun je jasná, země Dilmun je zářící.
Tehdy ještě, když na Dilmunu ulehl sám,
I pro Enkiho, jenž se tam potom se ženou svou miloval,
Byl Dilmun místem jasným, místem zářícím.
Tehdy ještě, když na Dilmunu ulehl sám,
10

I pro Enkiho, jenž později tam se ženou svou ležel,
Byl Dilmun místem jasným, místem zářícím.
Na Dilmunu vrána nekrákorala,
kohout nekokrhal,
lev nezabíjel,
15

vlk nerdousil beránka.
Divoký pes nevěděl nic o chytání jehňat,
Vepř neznal, co je požírat obilí.
Slad, který vdova na střeše usušila,
pták z výšin nebe nevyzobával.
20

Holubička hlavu svou (k zrnkům) neskláněla.
Kdo oči měl choré, neříkal , >>mám oči choré<<,
kdo hlavu měl bolavou, neříkal >>bolí mě hlava<<,
stařeny dilmunské neříkaly >>jsme stařeny<<,
starci neříkali >>jsme starci<<.
25

Dívka se nekoupala, ve městě voda čistá neprýštila.
Kdo tehdy řeku překročil, již neřekl nic,
kněz pohřební kolem něho neobcházel,
žádný zpěvák nezpíval.
Na okraji města nářek slyšet nebylo.
30

Tu Ninsikilla otci svému Enkimu praví:
"Město, jež jsi založil, město, jež jsi založil,
Dilmun, město, jež jsi založil,
(1 řádek fragmentární)
nemá žádné řeky.
35

Na Dilmunu, jejž jsi založil,
sladká voda neteče,
statky a pole úrodné nejsou!"
(2 řádky zničeny)
Otec Enki dceři své Ninsikille odpovídá:
41

"Nechť bůh slunce Utu, jenž na nebi stojí,
ze svého sídla se podívá, po délce své rozhlédne se !
řádek fragmentární)
Z úst, jež vodu ze země vysávají, ať vodu sladkou ti
45

ze země přinesou,
nechť z tvého napajedla velkého voda vytéká!
Město tvé ať vodu hojnosti pije,
nechť vodu hojnosti z něho pije,
ať studny vody hořké ve vodu sladkou se změní.
a Nechť brázdy na polích nadbytek zrna ti dají,
49

ať město tvé přístavem, sýpkou země se stane !
50

Ať Dilmun přístavem; sýpkou země se stane!"
Pak Utu, bůh slunce na nebi žhnoucím,
ze svého sídla se podíval, po délce své rozhlédl se.
Z místa boha měsíce Nannara,
z úst, jež vodu sladkou ze země vysávají,
55

vodu sladkou jí ze země přinesl.
Z jejího velkého napajedla voda vytéká.
Město její vodu hojnosti z něho pije,
Dilmun vodu hojnosti z něho pije.
Studny vody hořké se ve vody sladké proměnily,
60

brázdy na polích nadbytek zrna jí přinesly,
město její se přístavem, sýpkou země stalo,
Dilmun se přístavem, sýpkou země stal.
Nyní je Utu mocný, opravdu, stalo se tak!
Ten, jenž sám moudrý je, před Nintu, země matkou,
65

Enki moudrý před Nintu, země matkou,
svým mužským údem hráze kanálů plnil,
svým mužským údem rákosy svlažoval,
svým mužským údem rákosy do listoví oblékal.
Potom pravil : "Nikdo ať do rákosiště nevkročí !"
70

Enki potom pravil: "Nikdo ať do rákosiště nevkročí !"
Při životě Ana přísahal.
(2 řádky, fragmentární)
Sémě své vložil jí do lůna.
75

Sémě jeho do svého lůna přijala, Enkiho sémě.
Den jeden byl pro ni měsícem jedním,
dny dva měsíci dvěma,
dny tři měsíci třemi,
dny čtyři měsíci čtyřmi,
80

dnů pět měsíci pěti,
dnů šest měsíci šesti,
dnů sedm měsíci sedmi,
dnů osm měsíci osmi,
dnů devět měsíci devíti, měsíci mateřství.
85

Nintu, matka země, (tak hladce) jak nejlepší olej,
tak hladce) jak teče nejlepší olej,
Ninmu porodila

Bohyně Ninmu ke břehu vyšla.
Enki se v rákosišti dívá, rozhlíží se,
90

svému poslu Isimudovi praví :
"Tu mladou a krásnou dívku snad políbit nemám?
Krásnou Ninmu snad políbit nemám?"
Posel Isimud mu odpoví :
"Tu mladou a krásnou dívku nelíbej,
95

nelíbej Ninmu krásnou !
Pro svého vládce zvednu vítr silný, zvednu vítr silný!"
(Bůh) sám potom do člunu vstoupil,
podruhé k břehu s nim přirazil.
bjal ji, políbil,
100

Enki sémě své vložil ji do lůna.
Sémě jeho do svého lůna přijala, Enkiho sémě.
Den jeden byl pro ni měsícem jedním,
dny dva měsíci dvěma,
dnů devět měsíci devíti, měsíci mateřství.
105

(Tak hladce) jak olej, jak nejlepší olej,
Ninmu (tak hladce), jak vytéká nejlepší knížecí olej,
Ninkurru porodila.
Bohyně Ninkurra ke břehu vyšla.
Enki se v rákosišti divá, rozhlíží se,
110

svému poslu Isimudovi praví :
"Tu mladou a krásnou dívku snad políbit nemám?
Krásnou Ninkurru snad políbit nemám?"
Posel Isimud mu odpoví :
"Tu mladou a krásnou dívku nelíbej,
115

nelíbej Ninkurru krásnou !
Pro vládce svého vítr silný zvednu, vítr silný zvednu !"

(Bůh) sám potom do člunu vstoupil,
potřetí k břehu s ním přirazil.
Objal ji, políbil,
120

Enki své sémě jí do lůna vložil.
Sémě jeho do svého lůna přijala, Enkiho sémě.
Den jeden byl pro ni měsícem jedním,
dnů devět měsíci devíti, měsíci mateřství.
(Tak hladce) jak nejlepší olej,
125

Ninkurra (tak hladce), jak vytéká nejlepší knížecí olej,
Uttu krasavici porodila.

Bohyně Nintu krásné Uttu říká:
"Chci radu ti dát, mou radu přijmi,
chci slovo ti povědět, za své je vezmi!
130

Někdo se v rákosišti dívá, rozhlíží,
Enki se v rákosišti dívá, rozhlíží,
oči mu svítí !
(asi 10 řádků fragmentárních)
Uttu, krasavice, rozkaž mu. . .
144

(3 řádky fragmentární)
okurky přines...
jablka přines . . .
hrozny přines...
150

V domě nechť se chopí mé šňůry,
nechť Enki se chopí šňůry mé!"

Podruhé vodou vše plnil,
strouhy vodou plnil,
kanály vodou plnil,
155

místa pustá vodou plnil.
Zahradník, jenž jen prach znal, teď raduje se,
Enkiho objímá:
"Kdo jsi ty . . . (že zahrada se. zelená) ?"
Enki Zahradníkovi odpovídá:
160

(1 řádek zničený)
"Přines mi okurky . . .
přines mi jablka . . . .
přines mi hrozny. . . !"
Přinesl mu okurky . . .
165

přinesl mu jablka. . .
přinesl mu hrozny, do klína mu je vložil.
Enki zbledl, žezla svého se chopil,
Enki k bohyni Uttu zamířil.
". . .v domě jejím? Otevři!"
170

"Kdo je to? Kdo jsi?"
"Já jsem to, zahradník, chci okurky, jablka a hrozny
ti dát, jak se to patří!"
Uttu se radovala, otevřela dveře domu svého.
Enki teď Uttu krasavici (objímá),
okurky jí dává. . .
175

jablka jí dává . . .
hrozny jí dává. . .
Uttu krasavice se před ním sklání, ruku mu nabízí.
Enki s Uttu teď společně radují se.
Vzal si její ňadra, v klinu jí spočinul,
180

(vzal si) její hýždě, všude ji hladil.
Vzal si její ňadra, v klínu jí spočinul,
on, mladík, s ni miloval se.
Enki semeno své ji do lůna vložil.
Sémě jeho do svého lůna přijala, Enkiho sémě.
185

Uttu krasavice...

Ninchursag však vyňala sémě z jejího klína:
vyrostl strom,
vyrostl medovník,
vyrostlo býlí,
190

vyrostla vodnice,
vyrostl trnitý keř,
vyrostla kapara,
vyrostl . . .
vyrostla kasie.
195

Enki se v rákosišti dívá, rozhlíží,
poslu svému Isimudovi praví :
"Všem rostlinám v rákosišti určit chci osud,
řekni mi, co je to za dřevo, co je to?"
Isimud, posel jeho, mu odpovídá:
200

"Pane můj, to dřevo je strom."
I vytrhne jej pro něho a Enki ho sní.
"Pane můj, to medovník je."
I vytrhne jej pro něho a Enki ho sní.
"Pane můj, to býlí je."
205

I vytrhne je pro něho a Enki je sní.
"Pane můj, toto je vodnice."
I vytrhne ji pro něho a Enki ji sní.
"Pane můj, toto je trnitý keř."
I vytrhne jej po něho a Enki ho sní.
210

"Pane můj, toto je kapara."
I vytrhne ji pro něho a Enki ji sní.
"Pane můj, toto je. . ."
I vytrhne to pro něho a Enki to sní.
"Pane můj, toto je kasie."
215

I vytrhne ji pro něho a Enki ji sni.
Enki tak osud všem rostlinám určil, zcela je poznal.
Proto proklela Ninchursag Enkiho jméno:
"Až do jeho smrti očima života na něho nepohlédnu !"

Anunnakové seděli v prachu.
220

Tu k Enlilovi liška mluví:
„když Ninchursag před tebe přivedu, jaká bude má odměna?
Enlil lišce odpovídá:
„Když přede mne přivedeš Ninchursag,
v městě svém stromy a pole pro tebe vzdělám, tvé jméno bude velebeno!“
(24 řádků fragmentárních)
225

Ninchursag klínem svým na Enkim spočinula.
250

"Bratře můj, co bolí tě?"
"Má hlava mne bolí !"
Boha Abu jsem ti porodila."
" Bratře můj, co tě bolí ?"
"Má čelist mne bolí !"
255

"Boha Nintulu jsem ti porodila."
"Bratře m o tě bolí?" - "Mé zuby mne bolí!"
"Bohyni Ninsutu jsem ti porodila."
"Bratře můj, co tě bolí?" - "Má ústa mne bolí!"
"Bohyni Ninkasi jsem ti porodila."
260

"Můj bratře, co tě bolí?" - "Má šíje mne bolí!"
"Bohyni Nazi jsem ti porodila."
"Bratře můj, co tě bolí?" - "Mé rameno mne bolí!"
"Bohyni Azimua jsem ti porodila."
"Můj bratře, co tě bolí?" - "Mé žebro mne bolí!"
265

"Bohyni Ninti jsem ti porodila."
"Můj bratře, co tě bolí?" - "Mé břicho mne bolí!"
„Boha Enšaga jsem ti porodila."

"Pro ty (bohy) malé, jež zrodila jsem, je určen osud:
Nechť Abu je pánem rostlin
270

a Nintula vládcem Maganu !
Ninsutu ať si Ninazua vezme
a Ninkasi ať je ta, jež přáni plni!
Nazi nechť si Nindara vezme,
Azimua nechť si Ningišzida vezme !
275

Ninti nechť měsíců je vládkyní
a Enšag pánem na Dilmunu !"

Ó otče Enki, tobě budiž sláva!