Atlantida  |  Mýty  |  Galerie fotek  |  Slovník  |  Prameny  |  Odkazy  |  Diskuze  | English  Deutsch


6. Hledání Dilmunu


Pro Sumery nebyl Dilmun pouze tajemným ostrovem popisovaným ve starých mýtech, kde se usídlil po hrozné potopě zbožný sumerský král Ziusudra nebo ostrovem z kterého připluli dnešním Perským zálivem kdysi dávno po potopě předci Sumerů a osídlili jih Mesopatamia. Dilmun, podle dobových správních a hospodářských údajů, skutečně existoval a čile obchodoval s Mezopotámií. V souvislosti s Dilmunem jsou uváděny i další zámořské země, Magan a Meluha, obchodující se Sumerem. Dilmun (někdy také nazývaný Tilmun) byl od konce 4. tis př. Kr. do 7. stol. př. Kr. podle klínopisných sumerských, akkadských, babylonských a asyrských klínopisných záznamů významným střediskem zámořského obchodu. V žádném z dosud prozkoumaných mezopotamských klínopisných záznamů není přesně popsána poloha tajemného ostrova.

Dilmun je zpravidla lokalizován na ostrov Bahrain v Perském zálivu o rozloze 591 km2. Ostrov je velmi nízký s nejvyšším bodem Jebel Dukhan (hora kouře) 137 m nad mořem. Na ostrově neexistují řeky. Pitná voda se získává z artézských studní na severním konci ostrova nebo odsolováním. Velkou část ostrova tvoří poušť na vápencovém podloží. Podnebí ostrova je suché tropické, spadne zde jen mezi 50 - 100 mm srážek ročně. Pokud shrnu nejnovější poznatky o Dilmunu, mohu konstatovat následující závěr. Bahrain nebyl Dilmunem popisovaným Sumery z těchto důvodů:

  1. Bahrain neodpovídá popisu Dilmunu v sumerských mytologických textech, jak je uvedeno v tabulce č. 11. str.93 A) (ostrov v monzunové oblasti tam kde vychází slunce, závlahové zemědělství s kanály a hrázemi, velké řeky, hory na ostrově, lesy vhodné pro těžbu, velká rozloha ostrova, mnoho zvířat, těžba rud atd.)

  2. Bahrain neodpovídá popisu Dilmunu (Atlantis) v Critias and Timaeus, jak je uvedeno v tabulce č. 12.str.94A) (ostrov v monzunové oblasti, závlahové zemědělství s kanály a hrázemi, velké řeky, hory na ostrově, lesy vhodné pro těžbu, velká rozloha ostrova, mnoho zvířat, těžba rud, sloni atd.)

  3. V sumerských správních záznamech je už od třetího tisíciletí př. Kr. evidováno značné množství zboží, které pocházelo z Dilmunu a bylo dilmunskými obchodníky vyváženo do Mezopotámie, jak je uvedeno v tabulce č. 15 str. 98 A) ( lazurit, cedrové stromy, zboží ze slonoviny a slonovina, korále, zlato měď). Toto zboží se ale na Bahrainu nikdy nenacházelo.

  4. První prokazatelně doložené sumerské záznamy o obchodu s Dilmunem pocházejí z raně dynastického období. Okolo roku 2500 př. Kr. Je Dilmun poprvé uveden jako dodavatel dřeva pro Ur-Nanše, krále Lagaše. W151) Jeho následníci Lugalanda and Uruinimgina, vládcové lagašské dynastie v rozmezí let 2358 -2342 př. Kr., zmiňují dovoz měděné rudy z Dilmunu a vývoz vlny, tkanin, stříbra, tuku a pryskyřice. V Bahrainu ale vznikla rozvinutá městská civilizace provozující zámořský obchod nejdříve po roce 2200 př.Kr.

  5. Genetický průzkum provedený Dr. Hussain Mohammed Hussain potvrdil, že je nutné dávat vznik rozvinuté městské civilizace v Bahrainu do souvislosti s přistěhovaleckými vlnami protoindického obyvatelstva na Bahrain v rozmezí 2000 - 1600 př. Kr. Dr. Hussain zkoumal genetické změny způsobující Thalassaemia and Fathalassaemia. Jeho výzkum prokázal, že tzv. "Dilmunské geny", které způsobují Thalassaemia, jsou rozšířeny především v populaci žijící v oblasti táhnoucí se od Kuwaitu přes východní Saudskou Arábii do Bahrainu a pak také v Indii. Mimo tyto oblasti, pokud se nebere v úvahu Středomoří, jsou výskyty této mutace velmi vzácné. Podle Hussainovy studie se skupiny osadníků z Protoindické civilizace s genetickými mutacemi mohly usadit v Bahrainu během dvou přistěhovaleckých vln v období 2000 až 1800 př. Kr. a 1800 až 1500 př. Kr. Historie přenosu genu je shodná s periodami pádu Protoindické civilizace.W149) Příliv osadníků z Indie odpovídá období tzv. "ranného Bahrainu (2200 - 1600 př. Kr.),148) kdy zde teprve vznikla rozvinutá městská civilizace s mohylovými hroby kontrolující zámořský obchod mezi Mezopotámií, Indií, Ománem a jihovýchodní Afrikou. To potvrzují i archeologické nálezy artefaktů protoindického původu na Bahrainu. K větší koncentraci populace na Bahrainu a její případné expanzi na pobřeží Kuwaitu přes východní Saudskou Arábii mohlo dojít až po roce 2000 př. Kr.. Sumerové se do své nové domoviny v jižní Mezopotámii přesídlili někdy v průběhu Uruckého období (3500 - 3200 př. Kr), což dokazuje i analýza bohatýrské sumerské mytologie provedená S. N. Kramerem. Tehdy ale na Bahrainu neexistovala organisovaná společnost, schopná proniknout na jih Mezopotámie a částečně se zde asimilovat nebo vojensky pacifikovat původní protoeufratovské obyvatelstvo.

Při hledání Dilmunu někteří badatelé odkazují na nápisy Sargona II. krále Asýrie v letech 721 -705 př. Kr. Sargon II. v jednom ze svých nápisů prohlašoval, že mu odváděl daně mezi jinými i Dilmunský král Uperi, jehož příbytek je uprostřed moře, tam kde vstává slunce, třicet dvojhodin daleko. Podle dalších nápisů si Sargon II. podrobil území až ke břehům "Slaného moře", hranici Dilmunu. Na základě Sargonových nápisů je někdy kladena existence Dilmunu do Bahrainu, protože Bahrain je vzdálen od břehů Perského zálivu zhruba třicet dvouhodin (jedna dvouhodina = 10,8 km). Tento názor je zřejmě scestný. Sargon II. chtěl, stejně jako Sargon Akkadský, dobít celý svět včetně Dilmunu. S největší pravděpodobností už Sargon II. nevěděl, kde se Dilmun nachází. Proto při popisování Dilmunu vycházel z Eposu o Gilgamešovi, kde podle jedenácté tabulky eposu druhá část cesty z Dilmunu do Uruku lodí trvala Gigamešovi, poté co mu had snědl rostlinu života, přesně třicet dvojhodin. Tento závěr potvrzuje i další nápis, kde se Sargon II. zmiňuje o slaném moři jako hranici Dilmunu. Gilgameš totiž při své cestě za Utnapishtim, který žil na Dilmunu, musel překonat takzvané vody smrti. Pro "Vody smrti" použil sice Sargon II. název "Slané moře" (zřejmě z jiné verze eposu o Gilgamešovi, než která se našla v knihovně novoasyrského krále Ashurbanipal), ale například pro "Mrtvé moře" existuje v herbejštině také název "Slané moře". Lze akceptovat vysvětlení, podle kterého pojem "Vody smrti" použitý v sumerském mýtu o Gilgamešovi na část moře, popisuje část moře s vysokou salinitou, takzvané "Slané moře" obklopující ostrov Dilmun. Mimochodem v jiné části Eposu o Gilgamešovi, v Novobabylonské verzi z Uruku (tabulka 4 řádek 10 až 14), Gilgameš a Enkidu urazili za tři dny vzdálenost 150 dvouhodin, což odpovídalo (zřejmě pro obyčejného smrtelníka) cestě jednoho měsíce a patnácti dnů tedy cestě trvající cca 45 dnů. Za jeden den by pak ale obyčejný smrtelník mohl vykonat cestu dlouhou pouze něco přes 3,3 dvojhodiny Vzdálenost třicet dvojhodin by odpovídala minimálně 9 dnům cesty. V eposu o Gilgamešovi, ale cesta z Dilmunu do Uruku trvala 60 dvojhodin a to odpovídá minimálně 18 dnům plavby. Za 18 dnů plavby se na rákosovém sumerském člunu, od ústí Eufratu a Tigridu lze za příznivých povětrnostních podmínek doplout až k ústí řeky Indu.

Všechny výše uvedené poznatky popírají umístění Dilmunu v Bahrainu, ale ukazují na pravlast Sumerů východním směrem do Indie. Tam, kde se dříve nacházela The Indus Valley Civilisation (viz. Mapa č. 7.str.103 A)).