: : : . . . Objevení Platonovy Atlantidy . . . : : :

Bohové si kdysi spravedlivě bez sporu losem rozdělili zemi.
1. Plato:
  Bozi dělili se kdysi o veškeru zemi podle jednotlivých míst, a to losem, nikoli sporem;^K145)
2. Enki a Ninhursanga:
  Když zemi čistou jste si rozdělili, bozi,
  Dilmun byl krajinou čistou.^E3)
  
  To, že rozdělení země mezi bohy bylo provedeno spravedlivě losováním, dokazuje další akkadský mýtus "Inúma ilú awílum":
  
  Pohárků se chopili,
  metali los a dělili se bohové,
  Anu na nebesa vystoupil,
  a země se zmocnil Enlil co svého panství.
  Závoru, onu jámu mořskou,
  odevzdali vládci Enkimu.¹¹¹⁾

Poseidon získal losem ostrov Atlantis. Enki získal ostrov Dilmun.
1. Plato:
  ....tak tedy i Poseidon dostav ostrov Atlantský....^K152)
2. Enki a Ninhursanga:
  
  Když zemi neposkvrněnou, místa jste si rozdělili,
  byla země Dilmun krajinou čistou,........
  Tehdy ještě, když na Dilmunu ulehl sám,
  I pro Enkiho, jenž se tam potom se ženou svou miloval,
  Byl Dilmun místem jasným, místem zářícím.
  
  Ze skladby Enki a Ninchursanga sice není přímo zřejmé, že je Dilmun ostrovem, ale Dilmun jako ostrov je popisován například v jiném sumerském mýtu Enki a řád světa, kde Enki mimo jiné "ostrov Dilmun ozářil, očistil, bohyni Ninsikillu tam postavil"¹¹²⁾

Bohové vytvořili člověka pro své potřeby, aby za ně konal práce a přímo ho i řídili:
1. Plato:
  Bohové "osazovali země a osadivše pěstovali nás, své zboží a svůj chov jako pastýři stáda, jenomže při tom nepůsobili násilně těly na těla, jako když pastýři ranami drží v kázni dobytek, nýbrž podobni lodníkům řídili živého tvora tím způsobem, kterým jím lze nejlépe otáčeti, totiž tak, že přesvědčováním jakoby kormidlem se zádi hýbali duší podle své vůle; takovým vedením řídili všechno své smrtelné pokolení."^K146)
2. Enki a Ninhursanga:
  Enki v této skladbě, nejen že založil město, ale jeho potomci bohové se stali přímo vládci historických zemí Dilmunu a Maganu. Sumerové si také představovali, že bohové vytvořili a "pěstovali" lidstvo pro svoji potřebu, jak je uvedeno například v různých verzích mýtu "Inúma ilú awílum"
  
  de Bélet - ilí, rodička,
  nechť stvoří člověka, lidskou bytost!
  On ponese jařmo...
  On ponese jařmo...
  Robotu bohů člověk na bedra svá vezme!...¹¹³⁾

Genealogické vazby mezi bohy popisované Platónem, jsou totožné s mezopotámskou tradicí:
1. Plato:
  Cleito žila na hoře uprostřed ostrova: "Na této bydlil jeden z tamějších mužů, zrozených na počátku ze země, jménem Euenor, se svou ženou Leukippou; měli pak jedinou dceru Kleito. Když Kleito již dospěla, zemřela jí matka i otec; po ní pak vzplane touhou Poseidón a spojí se s ní..."^K153)
2. Enki a Ninhursanga:
  Překlad sumerského jména Ninhursanga znamená "paní hor" tj. paní sídlící na hoře. Rodiče Ninhursanga, podle starobabylónské tradice bůh Apsú a bohyně Tiámat, skutečně zemřeli, až když Ninhursanga respektive Damkina dospěla. Boha Apsu zabil Enki. Dračici Tiamat zabil Marduk, syn Enkiho a Ninchursangy. Apsu, jako personifikace podzemního sladkého oceánu, se podle sumerských představ nacházel pod zemí. Ze země, respektive zpod země, se Apsu dostával na povrch formou sladkých pramenů a mokřin.

Na ostrově se v obou skladbách bůh (Poseidon, Enki) miluje s bohyní (Cleito, Ninhursanga) ještě dříve, než jsou zde lidé, město, voda a dříve než se ostrov se stane úrodným.
1. Plato:
  Když Kleito již dospěla ,....po ní pak vzplane touhou Poseidón a spojí se s ní.....^K153)
2. Enki a Ninhursanga:
  I pro Enkiho, jenž se tam potom se ženou svou miloval,
  Byl Dilmun místem jasným, místem zářícím. ^E8)

Na ostrově nebyla voda. Poseidon proto vyvedl ze země dva prameny, Enki zase dvakrát plnil vodou hráze kanálů.
1. Plato:
  Poseidon "vyvedl vzhůru zpod země dva prameny vody, jeden teplý, druhý studený, a dal vyrůsti ze země hojnosti rozmanité potravy." ^K153)
2. Enki a Ninhursanga:
  Enki moudrý před Nintu, země matkou,
  svým mužským údem hráze kanálů plnil, E66)
  ...........
  Podruhé vodou vše plnil,
  strouhy vodou plnil,
  kanály vodou plnil, E153)

Poseidon s Cleito zplodil pět dvojic blíženců mužského pohlaví, z toho pouze u dvou jsou jmenovitě uvedeny země, kterým budou vládnout. Atlas se stal vládcem Atlantidy a Gadeiros vládcem od kraje ostrova až k Heraklovým sloupům. Enki s Ninchursangou mimo jiné zplodili osm blíženců. Každý z osmi bohů byl blížencem k jedné z osmi rostlin, které vyrostly také z Enkiho semene, vyňatého Ninchursangou z lůna Enkiho pravnučky, při jejím incestním spojení s Enkim. V závěru skladby je jmenováno pět mužských bohů narozených ze spojení Enkiho a Ninchursangy, nebo si beroucích za ženu bohyni, vzniklou z tohoto spojení. Opět se pouze dva z těchto bohů stávají vládci konkrétních zemí. Ensag se stal se pánem na Dilmunu. Bůh Nintula (někdy je uváděna i bohyně Ninsikila) se stal vládcem Maganu.
1. Plato:
  Zplodiv pak po pěti dvojčatech mužského potomstva, .....^K153) Dal pak všem jména, nejstaršímu a králi to, od kterého dostal pojmenování i všechen ostrov i moře, totiž Atlantské, protože první král se tehdy jmenoval Atlas; blíženci pak po něm narozenému, jež dostal úděl na kraji ostrova k Heraklovým sloupům až tam, kde se prostírá kraj nyní zvaný Gadeirský, dal jméno po řecku Eumelos, v domácím jazyce pak Gadeiros, ^K154)
2. Enki a Ninhursanga:
  "Pro ty (bohy) malé, jež zrodila jsem, je určen osud:
  Nechť Abu je pánem rostlin
  a Nintula vládcem Maganu !
  Ninsutu ať si Ninazua vezme
  a Ninkasi ať je ta, jež přáni plni!
  Nazi nechť si Nindara vezme,
  Azimua nechť si Ningišzida vezme !
  Ninti nechť měsíců je vládkyní
  a Enšag pánem na Dilmunu !" ^E269)

Oba dva ostrovy se staly přičiněním bohů úrodnými zeměmi s velkými zásobami dřeva s hlavním městem a přístavem založeným bohy.
1. Plato:
  Ostrov "mimo to plodil a dobře živil všeliké vonné kořeny, byliny, dřeva i kapalné šťávy, květy a plody, co jen jich země nyní chová; k tomu pak jedlé plody, a to jednak plodiny suché, které nám jsou za potravu, a ty, kterých užíváme za příkrm - nazýváme pak všechny jejich druhy obilím a zeleninou ^K155) Nejprve vystavěli mosty přes mořské pásy, které obkličovaly staré hlavní město,činíce tak cestu ven i ke královskému obydlí. ^K156) Toto královské obydlí zřídili hned na začátku v tom bydlišti boha i předků... ^K156). Tři mořské pásy obklopující hlavní město byly využívány jako "tři vnější přístavy" respektive loděnice. Loděnice byly plny trier i nářadí, které náleží k trierám, a vším byly vhodně opatřeny. ^K160)
2. Enki a Ninhursanga:
  brázdy na polích nadbytek zrna jí přinesly,
  město její se přístavem, sýpkou země stalo,
  Dilmun se přístavem, sýpkou země stal. ^E61) Tu Ninsikilla otci svému Enkimu praví:
  to, jež jsi založil, město, jež jsi založil,
  Dilmun, město, jež jsi založil,
  (1 řádek fragmentární)
  nemá žádné řeky.^E31)

V obou literárních dílech je popsána totožná zemědělská krajina - kanály a průkopy rozvádějící vodu k zemědělským plodinám, řeky, močály nebo rákosiště.
1. Plato:
  Žeň měli dvakrát do roka, v zimě pomocí dešťové vody s nebes, v létě pak zavádějíce na pole z průkopu vodu, kterou rodí země. ^K)
2. Enki a Ninhursanga:
  (Enki) podruhé vodou vše plnil,
  strouhy vodou plnil,
  kanály vodou plnil,
  místa pustá vodou plnil.
  Zahradník, jenž jen prach znal, teď raduje se,
  Enkiho objímá:
  "Kdo jsi ty . . . (že zahrada se. zelená) ?"^E153)

Oba dva ostrovy se nacházely v monzunové oblasti. V mýtu Enki and Ninhursanga se podařilo Sumerům velmi přesně vystihnout princip vzniku monzunových dešťů. Slunce způsobuje v monzunových oblastech vypařování vody v chladnějším oceánu, v mýtu bůh slunce Utu vysává ústy sladkou vodu ze země ( směr pohybu vody nahoru jako při vypařování). Sezónní monzuny, obsahující množství vodní páry, vanou od moře z oblasti tlakové níže do nitra teplejší pevniny, kde je tlaková výše a dochází tak k vyrovnání tlaku mezi mořem a pevninou. Také Utu přináší vodu v ústech z chrámu boha měsíce Nanna na Dilmun (vodorovný posun vody prostřednictvím monzunu z moře na kontinent). Zdůraznění chrámu boha měsíce Nanna jako zdroje vody není bezúčelné. Jedná se o zcela zřejmou narážku na to, že Utu vysával vodu z oceánu. Podle sumerské mytologie se stalo střediskem měsíčního kultu boha Nanna město Ur, kde byla i Nannaova svatyně Egishshirgal. Padesát sloupů jejich základů sahalo do "sedmi oceánů" (engur imin -e; Sjöberg 1969,23).114) Symbolem Nanna byl vodorovně ležící měsíční srpek asociovaný s představou loďky. Nad kontinentem se pára kondenzuje a dochází k prudkým monzunovým lijákům, v mýtu Enki svým pyjem plnil vodou hráze kanálů, a rákosí a rákosy do listů obléká (směr pohybu vody dolů jako při prudkém dešti). Po monzunových lijácích mezi prvními vypučí listy rákosí, rostoucího v zemských prohlubních, které se vlivem velmi prudkých dešťů naplní vodou a zadržují tak dostatek vláhy.
1. Plato:
  Vysvětlení proč byl ostrov Atlantis lokalizován v monzunové oblasti je uvedeno na str. 5 této studie.
2. Enki a Ninhursanga:
  Pak Utu, bůh slunce na nebi žhnoucím,
  ze svého sídla se podíval, po délce své rozhlédl se.
  Z místa boha měsíce Nannara,
  z úst, jež vodu sladkou ze země vysávají,
  vodu sladkou jí ze země přinesl ^E52).
  ....
  Nyní je Utu mocný, opravdu, stalo se tak!
  Ten, jenž sám moudrý je, před Nintu, země matkou,
  Enki moudrý před Nintu, země matkou,
  svým mužským údem hráze kanálů plnil,
  svým mužským údem rákosy svlažoval,
  svým mužským údem rákosy do listoví oblékal.^E64)

Podle Platóna si bohové sami pro sebe zřizovali svatyně, což je v pojetí egyptské a řecké teologie velmi neobvyklé: Již svrchu bylo řečeno o losování bohů, že si rozdělili veškerou zemi tu na větší, tu na menší úděly a zařizovali pro sebe svatyně i oběti. ^K152)
Stejně tak i v babylonském teologickém mýtu o stvoření světa "Enúma eliš" si bohové sami pro sebe staví svatyni:
Vskutku, postavme tu svatyni a oltář v ní!
Kdykoli my tam dorazíme, budeme mít kde spočinout."
Když to Madruk uslyšel,
jak třpytný den se rozjasnila jeho líc.
"Zbudujeme tedy nový Babylón, to vytoužené dílo,
ať vytvořena je cihlová jeho stavba, pojmenována
svatyně!"¹¹⁵⁾

Podle Platóna měli na Atlantském ostrově žeň dvakrát do roka. V mýtu Enki and Ninhursanga dvakrát v krátkém časovém úseku Enki zavlažováním docílí v Dilmunu dvojí úrody zemědělských plodin. V tom samém mýtu se dále o Dilmunu říká: jeho (Dilmunu) datle jsou velké datle, jeho žně jsou trojité........., jeho dřevo je......dřevo..^E49Q-49V) Platónovo vyprávění o Atlantidě na rozdíl od sumerského mýtu Enki and Ninhursanga pokračuje, nebo spíše mělo pokračovat, popisem války mezi Atlantidou a všemi obyvateli okolo Středozemního moře, uvnitř Heraklových hranic. Válka mohla proběhnout zhruba mezi 3260 př. Kr. až 1850 př. Kr. v rozmezí od konce pozdního uruckého období do nástupu první babylonská dynastie. Za podklad pro vylíčení konfliktu posloužily Platónovi akkadské legendy o Sargonu Akkadském (2334-2279 př. Kr.), který podle pozdější literární tradice, zachycené především v textech "Šar tamchäri", anglicky Král bitev (středobabylónské a novoasyrské období), "Sargon dobyvatel" (starobabylónské období) a "The Legend of Sargon of Akkade" (novobabylonské a novoasyrské období), sjednotil Sumer, dobil Krétu, Kypr, Dilmun a stal se vládcem ohromné říše rozprostírající se od Perského zálivu k Středozemnímu moři. Sargon ,označovaný také jako "vládce čtyř světových stran", vybudoval nejstarší světovou velmoc, založenou na centralizovaném mocenském systému udržovaném v chodu padesáti loajálními guvernéry (ensi) a státem řízenými obchodníky. Nedílnou součástí systému byla pravidelná armáda 5400 mužů mnohonásobně zvětšená v případě potřeby oddíly tvořenými na základě výzvy (dnešní branná povinnost). Ve výzbroji Sargonovy armády byly bojové kolové vozy s pohyblivou ojí a třmenovým zápřahem, tažené osly nebo mulami. Osádku tvořili otěžník a bojovník s oštěpy. Zobrazení bojových sumerských vozů je zachyceno na "válečné straně" Urské standarty z hrobu č. 779 z raně dynastického období z let 2600-2500 př. Kr. (viz. obrazová příloha 1. str.137.A)) V oné době přibývá historický doklad o dalším druhu bojových operací, totiž o námořním výsadku akkadského krále Manishtusu v Perském zálivu, takže nelze vylučovat ani požití loďstva pro bojové účely. 119) V souhrnu lze konstatovat, že se akkadská armáda skládala z těžké pěchoty (kopiníci), lehké pěchoty (lučišníci a prakovníci), bojové vozby (vozy s dvojčlennou osádkou), ženistů a dopravního loďstva pro přepravu pěchty.
Také Platón popisoval v Kritiasu atlantskou armádu, složenou na základě branné povinnosti z válečných vozů s dvoučlenou osádkou (otěžník a bojovník), těžkooděnců, lehkooděnců, lučišníků, prakovníků, kopiníků a loďstva s lodníky. Navíc uváděl Platón ještě jezdce.
Na mapě č.6. str.80 A) se zakreslené hranice Sargonovy říše překvapivě přesně shodují i s popisem území ovládaných atlantskými králi. Údaje, uvedené v Timaiovi a především v Kritiovi, se mohou vztahovat na území směrem na východ od Tyrrhenia (dnešní Itálie), jak je zakresleno na mapě č. 6. Atlantida by tak, stejně jako Sargon of Akkad podle pozdější mezopotámské literární tradice, ovládala východní část středomoří až k Egyptu, pobřeží Malé Asie, Kypr, Krétu a možná i část Libye a Středozemního moře až na západ k Sicílii a Tyrrhenskému moři. Sargon před expanzí do Středomoří nejdříve pronikl až k Perskému zálivu. Perský záliv byl podle starých Řeků součástí vnějšího moře nazývaného Atlantické moře. Od Atlantického moře se pak Sargonova vojska skutečně "zpupně valila na veškerou Evropu i Asii" jak uvádí Platón. Podle mezopotamských pramenů Sargonova moc zcela určitě nezasahovala ani do Egypta, ani do Řecka. Stejně tak se podle Platóna nepodařilo ani Atlanťanům tyto dvě zemně obsadit. Sargon Akkadský, přestože vládl Sumeru, byl semitského původu. Akkaďané se od nejranějších dob se Sumery asimilovali. Pokud budeme akceptovat starosumerský mytologický názor, že jsou Sumerové dětmi bohů, lze na Sargona a jeho akkadskou dynastii doslova použít Platónova slova, kterými poněkud hanlivě popisoval morální hodnoty Atlanťanů před jejich útokem na země okolo Středozemního moře: " Ale když božská částka v nich mizela, směšujíc se opět a opět s mnohým živlem smrtelným, a povaha lidská v nich nabývala převahy, tehdy již nemajíce síly snášeti vezdejší statky kazili se a ohyzdnými se jevili..."^K166)
Platónova Atlantida se nakonec až po prohrané válce propadla do moře za doprovodu silných zemětřesení a především povodní. Mytologický motiv povodní byl v Mezopotámii velmi oblíben a je přímo svázán opět s ostrovem Dilmun. Sumerský mýtus o potopě je uveden na fragmentu tabulky ze starobabylónského období. Hlavním hrdinou o potopě je zbožný král Ziusudra - zachránce zvířat a lidského sémě, který přečkal ve velké lodi sedm dnů a nocí trvající povodeň seslanou bohy. Poté získal od bohů Ana a Enlila věčný život a bohové mu dovolili žít na ostrově Dilmun. Mýtus je zřejmý předchůdce mýtu Atrahasis a 11. tabulky "the Epic of Gilgamesh." 122) Příběh o potopě v eposu o Gilgamešovi má mimo jiné celou řadu shodných prvků s biblickým příběhem o potopě uvedeným ve Starém zákonu v knize Genesis.

Platón ve skutečnosti nepopisoval sídelní město atlantských králů, ale třeba i nevědomky převyprávěl z egyptských pramenů převzatou velmi starou, ústním předáním a přepisováním zkomolenou sumerskou představu vesmíru. Sumerové si představovali vesmír jak je zakreslen na obr. č. 1 str.83. A)
V době Solónova pobytu v Sai by ale obrázek, jaký zveřejnil ve své knize "From the Tablets of Sumer" S.N. Kramer, dokázali Egypťané jen velmi těžko nakreslit. Staří Egypťané dodržovali pro oficiální malování určitý základní kánon. Rozhodující bylo dvojrozměrné zobrazení a kompozice, chápání, resp. vyjadřování prostoru bylo považováno za méně důležité. K jeho vyjádření se někdy používalo řazení registrů (vodorovných pásů) nad sebou, resp. znázorňování pomocí půdorysu. ¹²⁷⁾ Sumerská představa vesmíru zakreslená egyptským malířem v půdoryse, pokud by se na sebe jednotlivé sféry vesmíru poskládaly je zobrazena na obr.1- 8 str.84-86.A)

Obr.2. Nejníže ve vesmíru bylo podle představ Sumerů podsvětí (a-ra-li) obehnané sedmerou zdí se střeženými hradbami. V podsvětí byl palác bohyně podsvětí Ereškigal.

Obr. 3. Nad podsvětím se nachází podzemní sladkovodní oceán "abzu".

Obr.4. Nad podzemním sladkovodním oceánem se nachází země (ki), na které žijí lidé. Podle různých mezopotamských pramenů si ji Sumerové představovali jako okrouhlý disk ¹²⁸⁾ nebo kulatý bochník plovoucí v nadzemním slaném oceánu. Aby ji vlny moře nezalily byla země obehnána zdí. ¹²⁹⁾

Obr. 5. Země je obklopena nadzemním slaným oceánem a), v kterém Země plave.

Obr.6. Nad zemí se nacházelo nebe (an). Sumerové si představovali, že nebe bylo "dutým prostorem uzavřeným od paty až k vrcholu pevnou plochou v podobě klenby". Soudě z toho, že Sumerové měli pro cín výraz "kov nebe", považovali snad tuto plochu za cínovou. Mysleli, že mezi nebem a zemí je živel, jejž nazývali lil. ¹³⁰⁾

Obr. 7. Nad pevnou bání oblohy byl nebeský oceán a sídlo bohů.

Obr. 8. Slunce vycházelo na východě za dvěma horami a zapadalo na západě rovněž za dvěma horami, tudy vedla cesta do podsvětí. ¹³¹⁾

Pozorně se podívejte na obr 8. vyjadřující sumerské kosmologické představy o uspořádání vesmíru, zakreslené v půdoryse a to ve směru od nejnižší úrovně vesmíru (podsvětí viz. obr. 1) k nejvyšší úrovni vesmíru (nebe). V podstatě totožným s výsledným obrázkem 8. (viz. obr. 8 na str. 86 A) ) zobrazujícím v půdoryse sumeskou kosmologii je plán vnitřního hlavního města Atlantidy vytvořený Poseidonem a prvními atlantskými králi, zrekonstruovaný na základě Platónova vyprávění. (viz. obr. 9 str.87 A))

Obr. 9. Půdorys hlavního města Atlantidy.

Bez ohledu na zřejmý kosmologický podtext popisu půdorysného plánu sídelního města Atlantských králů Platón o obyvatelích Atlantidy v Kritiovi dále říká: "Kámen lámali kolem dokola vespod na středním ostrově i vespod na pásech na vnější i vnitřní straně, jednak bílý, jednak černý, jednak červený, a tím zároveň vylamovali v nich po dvou stranách loděnice, přikryté samotnou skalou. A domy stavěli z části jednobarevné, z části pro okrasu pestré z kamenů rozličných barev, využívajíce takto jejich přirozeného půvabu." ^K157)
Pro sumerskou chrámovou architekturu z pozdního uruckého období a po něm následujícího ranného období Jemdet Nasr byly typickým znakem sloupy a stěny z hliněných cihel překryté silnou vrstvou hliněné omítky, do níž byly potom zapuštěny tisíce malých hliněných kolíků z vypálené hlíny. Hlavice 10 cm dlouhých kolíků obvykle černé, červené, bílé i žluté barvy tvořily mozaiku s geometrickými vzory podobné pletivu rákosových rohoží. Některé mozaiky byly tvořeny i různobarevnými kameny zasazenými do sádrové omítky. Typickým příkladem takového mozaikového chrámu je chrámový komplex Eana v Uruku (vrstva IVb, IVa) (viz. obrazová příloha 3. str.130 A)). V poslední době objevili archeologové v Tell Fara v nilské deltě kolíky z vypálené hlíny, které byly používány k mozaikové výzdobě stěn v pozdně uruckém období.140) Kolíky z vypálené hlíny nebo z kamenů přesně odpovídají popisu uvedeném v Kritiovi o domech z kamenů různých barev. Mozaiky, kterými byly chrámy obloženy, vypadaly jako kámen nebo i z kamene skutečně byly. Při jejich výrobě se používala především hlína těžená z vodních kanálů jak to uváděl Platón.

Egypt měl se starověkou Mezopotámií velmi úzké kontakty po celou dobu existence sumerské kultury a i později.Nejnovější výzkumy egyptologů potvrzují silný vliv Urucké kultury v předdynastickém Egyptě v období Naqada II. (archeologická lokalita v jižním Egyptě na západním břehu Nilu). Rozvoj mladší fáze Naqada II, bývá dáván do souvislosti s migrací ze západní Asie buď po souši přes Palestinu, nebo přes Rudé moře a pak přes Wadi Hammamat napříč Východní pouští do nilského údolí.137) Skalní obrazy ve vádích, která se táhnou horami od Nilu k Rudému moři, znázorňují lodi mezopotamských tvarů.138) odpovídající sumerským plavidlům znázorňovaných na pečetítkách z pozdního období Uruk a po něm následujícího období Jemdet Nasr (cca 3300 - 3000 př. Kr.). Z Naqada II jsou známy dokonce nálezy originálních pečetí z období Jemdet Nasr. ¹³⁹⁾ Již od Staré říše byl do Egypta dovážen vzácná minerál modré barvy - lapis lazuri až z nalezišť v severním Afganistanu přes Blízký východ, nebo po Rudém moři. Mezi Egyptem a Mezopotámii musel velmi dobře fungovat dálkový obchod.

Roku 1913 byla v egyptské Tell el-Amarna nalezena jednokolummová tabulka s přibližně 64 řádky akkadského textu a s kolofonem, který zněl: "První tabulka 'Krále bitvy'. Konec".¹⁴²⁾ V Tell el Amarna byl nalezen i další drobný fragment školní tabulky obsahující snad také část tzv. historického románu Krále bitvy (akkadsky šar tamchäri). Jednokolummová tabulka z Tell el-Amarna, pocházející ze 14. stol. př. Kr. ze středobabylonského období, popisuje Sargona Akkadského jako Krále bitvy s hroznými zbraněmi. Nález obou tabulek o Sargonovi potvrzuje oblíbenost idealizovaných babylonských vyprávění o hrdinských činech Sargona Akkadského v staroegyptské kultuře. Egyptští panovníci také prostřednictvím hliněných tabulek popsaných akkadským klínovým písmem diplomaticky komunikovali s okolními státními útvary především na Blízkém východě. Egypťané, nejméně od počátku Střední říše (1994 -1797 př. Kr.) a spíše ještě dříve, disponovali všemi údaji o Sumerské civilizaci uvedenými v Platónových dialozích. Spolu s legendami o Sargonu Akkadském byla Egypťanům známa i mytologie Sumerů a Eridská kosmologie. To dokazuje Narmer Palette údajného sjednotitele Egypta Narmer ztotožňovaného některými badateli s legendárním zakladatelem jednotného Egypta Menes. Narmer Palette nalezená archeologem J.E. Quibell roku 1897 v Hierakonpolis in Upper Egypt pochází z doby před rokem 3100 př. Kr. Ve střední části palety jsou vyryta dvě obrovská mýtická zvířata s dlouhými propletenými krky přivázaná za krk a hlídaná, nebo také chycená dvěma strážci. (viz. obr.10 str.92 A)) Motiv s mýtickými zvířaty je v podstatě identický s reliéfem vyrytým na válečkovém čtyři centimetry vysokém pečetítku z pozdně urucké doby nalezeném v Uruku ve vrstvě IV.(viz. obr. 11 str. 92 A)).