4. Atlantis a Sumerská mytologie

Existenci Atlantidy lze podle tab. na str. 4. této studie datovat do období 3300 př. Kr. až 1800 př. Kr. Ve stejném období existovala Sumerská a Protoindická civilizace. Egyptské vyprávění o Atlantidě vzniklo z mezopotamských pramenů. Vzorem pro Platónův ostrov Atlantis se stal sumerský ostrov Dilmun zpodobněný v sumerském mýtu Enki and Ninhursanga zapsaném starou sumerštinou v 278 řádcích na velké šestisloupcové tabulce ze starobabylónského období. Tabulka je uložena v Pensylvánském muzeu ve Filadelfii. V roce 1945 uveřejnil první podrobný překlad tabulky S.N.Kramer pod názvem Supplementary Study No 1 of the Buletin of the American Schools of Oriental Resears a po něm mnozí další. Přesto se ale dosud nepodařilo plné znění tabulky rekonstruovat a některé řádky jsou zcela nesrozumitelné.

Sumerové - sumersky sag-gi6 „černohlavci", akkadsky Šumerú je tradiční název lidu neznámého původu, který začal od počátku 4. tis. př. Kr. osidlovat především podél Eufratu jižní část Mezopotámie, přibližně od Kish přes oblast dnešního Bagdádu až k mokřadlům u Perského zálivu (sumersky Ki -en - gi, ma - da).⁷⁷⁾

Sumerské mýty a legendy zapsané na sumerských tabulkách se později objevují v písemných památkách ostatních civilizací včetně Egypta a také v bibli. Přestože je již nyní k dispozici nepřeberné množství informací o Sumerech, naráží věda neustále na zásadní tzv. "Sumerský problém" při pokusech určit původ, rasovou a jazykovou příslušnost Sumerů. Antropologicky jde o dvojí lid, prolíná se tu typ dlouholebý a krátkolebý.⁹⁰⁾ V současnosti se spekuluje o možnosti jazykové příslušnosti Sumerů k drávidským jazykům v Indii. Jisté je pouze to, že Sumerština nepatřila mezi semitské jazyky, přestože jimi byla a to hlavně Akkadštinou velmi ovlivněna. Sumerští bohové byli antropomorfní, jak muži tak ženy. Již v třetím tisíciletí př. Kr. začaly splývat dohromady názvy akkadských a sumerských bohů bez ohledu na to, jaká pravidla ohledně bohů platila dříve. To znamená, že pantheon bohů, jehož základy sahaly do 3. tisíciletí př. Kr., byl plný paradoxů a opakování.⁹²⁾ Někteří sumerští a později i babylonští bohové byli i smrtelní. Mezi ně patřili například Damuzi, Gugalana, Geshtinnana a prvotní babylonští bohové Tiamat a Apsu a jejich rádce Mummu.

V Sumeru se vytvořily dva hlavní teologické okruhy vzájemně se prolínající a někdy si i odporující. Náboženství usedlých rolníků, jejichž úroda závisela na zavodňování půdy, bylo svou podstatou chtonické a systém z něho vytvořila teologická nauka kněží z Eridu s kultem hlavního boha Enkiho, Pána země", ztotožňovaného s babylonským Eou bohem přírody a sladkých vod.⁹⁴⁾ Na Eridskou chtonickou kosmologii později navázali své teologické představy Akkadové i Babylónie, což se výrazně projevilo i v starobabylonském kosmologickém eposu o stvoření "Enúma Eliš".

Druhá Nippurská teologie se vyvinula z náboženských tradic pastevců a měla výraznější kosmický charakter. U pastevců stál v popředí "pán ovzduší" Enlil, bůh Nippuru ⁹⁵⁾ Enlil, Enki a bůh nebes An tvořili hlavní trojici bohů. V seznamech hlavních božstev bývala na čtvrtém, někdy dokonce na třetím - před Enkim - uváděna bohyně Ninhursanga - "paní horstva"⁹⁶⁾.

Sumerský bůh Enki (pán země) akkadsky Ea, řecky Aos byl bohem podzemního sladkovodního oceánu Abzu, vodstva, moudrosti, magie. Enki byl eridskou tradicí považován i za stvořitele člověka, ochránce civilizace, řemeslníků a rolníků. Enki spravoval také božské síly me. Otcem Enkiho byl An a matkou božská rodička nebe a země Namu, personifikace prapůvodního oceánu. Hlavním kultovním centrem Enkiho bylo Eridu, kde měl sídlit v chrámu E - Abzu ( dům Abzu). Enkiho svým postavením v sumerském panteonu bohů lze zcela očividně přirovnat k řeckému bohu Poseidonovi. Oba dva patřili ve svých panteonech do triády nejvyšších bohů. Oba dva byli považováni za vládce oceánu a pány sladkovodní vláhy v řekách, pramenech a studních a za dárce úrody odtud vznikající. Název Enki znamená sumersky "Pán země". Poseidon má ve svém názvu základ "dá" což naznačuje spojení s Deméterou bohyní plodnosti země, to naznačuje jeho dřívější těsnou spojitost se zemí. I kdyby základ "dá" ve jméně boha nebyl nejkratším tvarem od Démetér ve významu země, vypovídal by přívlastek Gaiaochos " Manžel Země", o Poseidónovi totéž.⁹⁷⁾

Poseidonovými symboly byly mimo trojzubce i býk, beran a později kůň. Beran byl úzce spojen už s Poseidonovým zrozením, kdy ho před Kronem jeho matka Rhea ukryla do ovčího stáda u pramene zvaného Arné (Ovčí pramen). Před příchodem koně do Středomoří zasvětili Řekové Poseidonovi jako obětní zvíře především býka. Symboly Enkiho byly mytické zvíře koza - ryba a rohatá čapka někdy až se sedmi páry býčích rohů. Rohatá čapka může být odvozena od rohů divokého skotu (Bos primigenius), který i po domestikaci skotu zůstával zvláštním druhem na Blízkém východě.¹⁰⁰⁾ Enkiho někdy sami černohlavci nazývali "divoký býk z Eridu", jak je uvedeno i v sumerské skladbě "The lament for Uruk". K dalším symbolům patřila zahnutá hůl zakončená zpodobněním hlavy berana.¹⁰¹⁾

I mezi skutky Enkiho a Poseidona lze vystopovat určitou podobnost. Poseidon dal zemi vláhu a umožnil ji tak plodit rostliny. Thesalii zachránil před potopou, protože svým trojzubcem prorazil řece Peneiu cestu k moři.¹⁰²⁾ Stejně tak Enki v sumerském mýtu Enki a řád světa zavodňuje Eufrat a Tigris a určuje boha zemědělství a v akkadském mýtu o Atrachasísovi zachránil lidstvo před potopou. Ninchursanga (dnin-hur-sag "paní hor ") byla vládkyní severovýchodních a východních hornatin, kde se nalézal "svatý pahorek" (du6-ku). Sumerští vládci považovali Ninchursangu nejen za "matku bohů", ale i za "matku všech dětí" božských i lidských a odvozovali od ni svůj původ.¹⁰³⁾ V sumerské tradici se dříve, než ji její syn Nintura přejmenoval na Ninhursanga, nazývala Ninmah (vznešená paní). Je také totožná s bohyní Damgalnunna (velká manželka vznešeného) a bohyní Nintu (paní porodu). Až později se jednotlivé bohyně rozlišují, ale například v mýtu Enki and Ninhursanga je bohyně označována také jako Nintu a Ninsikila. Ninhursanga respektive Damgalnunna, v sumersko - akkadské mytologii manželka Enkiho/Ea a matka Marduka, též zvaná "královna Apsu"¹⁰⁴⁾, byla podle starobabylonské tradice s největší pravděpodobností potomkem zabitých bohů Apsu a dračice Tiamat. Můžeme se právem domnívat, že původně její jméno znělo Ki ("Země") a že byla považována za ženu Anovu, takže se oba stali rodiči všech bohů.¹⁰⁵⁾ An and Ki sami byli považováni za potomky bohyně Nammu (představující podzemní vody).¹⁰⁶⁾ J. van Dijk (1970, 450) bez důkazů a odvážně předpokládá, že by mohla dračice Tiamat odpovídat v sumerské kosmologii matce Nammu, protože i ta zplodila (nelegálně?) celu řadu bohů.¹⁰⁷⁾ Podle starší sumersko - akkadské tradice dala Nammu život An (nebi) a Ki (zemi). Stejně tak podle starobabylonského eposu "Enuma elish", vycházejícího ze starších kořenů eridské kosmologie, Marduk syn Ea po vítězném boji zabil dračici Tiamat, roztrhl ji a z jedné poloviny vytvořil nebesa a z druhé poloviny zemi (Ki). Tiamat, stejně jako sumerská Nammu, dala život nebi a zemi a samozřejmě zplodila celou řadu jiných božstev, mimo jiné s odkazem na starší sumerskou teologii i bohyni Ninhursangu, původně uctívanou jako Ki.