2. Datování existence  A T L A N T I S

Platón v dialogu Timaios neuvádí přesné datum, kdy měla existovat Atlantida. Datování událostí v Kritiovi, až na přesné určení války mezi Atlantidou a Athénami je v souladu s daty uvedenými v Timaiovi. Pouze odstavec vložený jako vsuvka do úvodu výkladu o Atlantidě v dialogu Kritias obsahuje přesný číselný údaj, kdy došlo k válce mezi Athénami a Atlantidou (9000 let před rozhovorem Kritia se Sokratem), vztažený na fiktivní rozmluvu Kritia se Sokratem a nikoliv na rozhovor Solóna s egyptskými knězi. To je ale v rozporu s celkovou genezí příběhu. Fiktivní rozhovor Sokrata s jeho hosty se v Athénském přístavu Piraeus uskutečnil před rokem 411 př. Kr. (Podrobnosti viz. str.131-132 A)) Solón získal informace o Atlantidě v Sais okolo roku 590 př. Kr. K válce by pak ale muselo dojít někdy kolem roku 8820 před rozmluvou Solóna s egyptskými knězi. Tehdy, ale ještě Egypt podle Platóna neexistoval, Athéňané proto nemohli Egypt osvobodit z područí Atlanťanů. Pravděpodobně byl odstavec se svým zdůrazněním Athén jako hegemona všech ostatních obyvatel uvnitř Heraklových sloupů do Solónova textu implementován až Platónem nebo některým z jeho žáků. Po shrnutí časových údajů obsažených v obou dialozích, bez sporné informace o válce Atlantidy s Athénami 9000 let před rozmluvou Kritia se Sokratem, mohu uvést následující chronologii událostí uváděnou Platónem v jeho dialozích:

Událost:	Datování:	Dialog:
Existence ostrova Atlantis	Není uvedeno	Critias, Timaeus
Existence civilizace na ostrově Atlantis	Mnoho generací před válkou mezi Atlantidou a Athénami	Critias
Existence athénských zákonů	9.000 let před rozmluvou knězů se Solónem	Timaeus
Vznik Egyptského státu	8.000 let před rozmluvou knězů se Solónem	Timaeus
Válka mezi Atlantidou a Athénami	Před potopou, kdysi	Timaeus
Válka mezi Atlantidou a Athénami	Nejdříve 8.000 let před rozmluvou se Solónem	Timaeus
Válka mezi Atlantidou a Athénami	Doba před Theseem, když žili Cecrops, Erechtheus, Erichthonius, Erysichthon.	Critias
Potopení ostrova Atlantis do moře, velká zemětřesení a povodně	V pozdějším čase po válce	Timaeus

Válka mezi Atlantidou a Athénami propukla podle Platóna v době před Theseem. Theseus mytický athénský král, představitel Iónů, syn athénského krále Aigea nebo boha moře Poseidona byl známý především sjednocením snad dvanácti venkovských městských států v jeden athénský stát, což si od té doby Athéňané připomínali svátkem synoikií (sestěhování). V jednom příběhu se Theseus a jeho přítel Peirithoos rozhodli oženit s Diovými dcerami. Oba dva poté unesli krásnou Helenu ze Sparty, Helenu, kvůli které později došlo ke slavné Trójské válce a k pádu Tróje. Heleně bylo tehdy teprve dvanáct nebo ještě méně, ať už ji Diovi porodila v Lakónii Leda anebo v Attice bohyně Nemesis.³¹⁾ Naproti tomu později vypočítali, že Théseovi bylo určitě už padesát roků, když se stal prvním únoscem a manželem krásné Diovy dcery. ³²⁾

Teprve později došlo ke svatbě Heleny s Meneláosem, k pověstnému sporu bohyň Hera, Athena and Afrodite o to, která z bohyní je nejkrásnější, k druhému únosu Heleny Parisem synem trójského krále a k Trojské válce. Z příběhu o prvním únosu krásné Heleny ze Sparty je zřejmé, že Theseus žil již nejméně šedesát let před vypuknutím Trójské války. Přestože mne nadchla kniha Eberharda Zanggera "Ein neuer Kampf um Troia" nemohu souhlasit s jeho dalšími dedukcemi uvedenými v knize "The Flood from Heaven: Deciphering the Atlantis Legend", Odraz zničení Tróje je podle Zanggera původním jádrem Platónova vyprávění o Atlantidě. Podle Platóna ale došlo k válce mezi Atlantidou a Athénami v době před Theseem, tedy zcela určitě před vypuknutím Trójské války. Platón dále upřesňuje dobu, kdy došlo k válečnému konfliktu mezi Atlantidou a obyvateli uvnitř Heraklových sloupů uvedením dalších jmen účastníků války: Cecrops, Erechtheus, Erichthonius, Erysichthon.

Cecrops podle pověstí sjednotil v jeden národ praobyvatele Attiky, když jim nařídil dostavit se na Akropoli na velké shromáždění. Každý z praathéňanů musel Kekropovi na shromáždění donést kámen. Tak spočítal ony praobyvatele Attiky a bylo jich dvacet tisíc.³⁴⁾ Na mýtu je pozoruhodné zejména to, že Cecrops se v něm považuje za "syna země", tj. za původního obyvatele Attiky, který nepřišel odnikud, "ostatně ani neměl nohy", badatelé z toho vcelku souhlasně vyvozují, že byl předřeckého původu.³⁵⁾ Stejný počet žijících praathéňanů jaký spočítal Cecrops uvádí v Kritiovi i Platón: "počet mužů a žen již schopných a ještě schopných zbraně byl po všechen čas co možná tentýž, průměrně kolem dvou myriad. K151)"

Aglauros, matka tří Kekropových dcer, porodila Kekropovi také syna jménem Erysichthon, "Ochránce země".³⁶⁾ O dalších osudech Erysichthon. se toho mnoho neví, snad jen to, že zemřel bezdětný. Erichthonius součastník Kekropa a další athénský král, syn boha Hefaistose a bohyně země Geia byl chráněncem bohyně Athény. Erichthonius podle pověstí jako první zoral pole (viz. níže zemědělská kultura Pelasgů) a založil tradici slavnosti Panathénají na počest hohyně Athény.

Erechtheus syn a nástupce krále Erichthonia zahynul po vítězném boji s Poseidónovými syny Thráky při obraně Athén úderem Poseidonova trojzubce. Erechtheův syn Cecrops II. měl být podle tradice pradědem Thesea. Platón zasazuje válečný konflikt mezi Atlantidou a Athénami do doby kdy v místě pozdějších Athén žili původní obyvatelé Pelasgové. Přejal dokonce z řecké mytologie i počet tehdy žijících praathéňanů, tak jak je podle pověstí spočítal kdysi Cecrops. Cecrops i ostatní hrdinové jmenovaní Platónem žili podle řeckých mýtů ve stejné době v rozmezí jedné nebo dvou generací. Starými Řeky byli považováni za původní obyvatele Atiky žijící zde ještě před příchodem prvních indoevropských kmenů Iónů a Achájců do Řecka ve střední době heladské (1850 - 1600 př. Kr.) asimilujících se s předřeckým obyvatelstvem Pelasgů. K válce mezi Atlantidou a Athénami podle Platónova vyprávění proto nemohlo dojít dříve než před příchodem Iónů a Achájců do Řecka. Nejpozdější termín války mezi Atlantidou a obyvateli uvnitř Heraklových sloupů se proto posouvá před rok 1850 př. Kr.

Ve starověkém Egyptě se čas počítal jiným způsobem než dnes. "Nejstarší eg. kalendář vycházel vedle pozorování lunárních fází pravděpodobně ze střídání ročních období a na ně navazujících zemědělských prací. Jeho začátky lze hledat v období, kdy shodou okolností při začátku každoroční nilské záplavy docházelo za rozbřesku ke konjunkci Slunce a Síria. Pravděpodobně na poč. 3. tis. př. Kr. byl zčásti i s využitím této shody vytvořen rok o 12 měsících po 30 dnech, k němuž bylo později připojeno ještě pět tzv. epagomenálních dní. Z původního zemědělského kalendáře bylo převzato označení tří ročních období po čtyřech měsících (doba záplav, doba rozpuku, doba žní)." ⁴³⁾ Nejstarším kalendářem byla pro Egypťany řeka Nil s jejími každoročními záplavami. Od pravidelných cyklů záplav se odvíjelo také veškeré hospodářské a kultovní dění starého Egypta a vznikl i nejstarší zemědělský kalendář nepočítající čas dosud na roky (rok = 360 dní), ale rozlišující tři cykly; dobu záplav (achet), dobu rozpuku (peret) a dobu žní (shemu). Atlantida se podle Platóna nacházela v monzunové oblasti světa.(viz. Lokalizace Atlantidy str.6. studie) V monzunových oblastech také neexistuje dělení roku na čtyři roční období jak je obvyklé v mírném podnebném pásu. V praxi se užívá dělení na tři roční období: období letní, období dešťů a období zimní.⁴⁵⁾ Z různých zmínek v Indických védách je zřejmé, že počítání času podle tří ročních období a nikoliv podle roků bylo obvyklé v Indii i v době existence Protoindické civilizace. Pokud se pokoušel kdysi některý z veleknězů egyptských chrámů zaznamenat události o Atlantidě, bylo pro něj nejjednodušší vztahovat měření času na stejné období tři ročních cyklu, které existovaly jak v monzunové Atlantidě, tak v Egyptě. Zároveň mohlo dojít velmi jednoduše u Solóna nebo Platóna k omylu při zaznamenávání staré egyptské pověsti, kde číselné údaje sdělené Solónovi egyptskými knězi v cyklech ( tři roční období) mohly být zaměněny za roky.

Schůzka Solóna s knězi v Egyptě proběhla v rozmezí let 593 - 584 př. Kr. pro jednodušší výpočet použiji datum 590 př. Kr. Následně je nutné hodnoty uvedené v předchozí tabulce vydělit třemi. Tím se získají údaje uvedené nikoliv v ročních obdobích, ale v kalendářních rocích. Výsledkem přepočtu jsou následující číselné údaje v tabulce č.6. (viz. str. 43)

Událost:	Datování:	Dialog:
Existence ostrova Atlantis	Není uvedeno (podpůrně 3590 př. Kr.)	Critias, Timaeus
Existence civilizace na ostrově Atlantis	Mnoho generací před válkou mezi Atlantidou a Athénami	Critias
Existence athénských zákonů	3590 př. Kr.	Timaeus
Popis dřívější podoby Attiky	3590 př. Kr.	Timaeus
Vznik Egyptského státu	3257 př. Kr. tj. po zaokrouhlení 3260 př. Kr.	Timaeus
Válka mezi Atlantidou a Athénami	Před největší vodní zkázou, kdysi	Timaeus
Válka mezi Atlantidou a Athénami	Nejdříve po roce 3260 př. Kr.	Critias
Válka mezi Atlantidou a Athénami	Doba před Theseem, když žili Cecrops, Erechtheus, Erichthonius, Erysichthon.	Timaeus
Potopení ostrova Atlantis do moře, velká zemětřesení a povodně	V pozdějším čase po válce	Timaeus

Završení sjednocení zemí Horního a Dolního Egypta je obvykle datováno okolo roku 3100 př. Kr. V současnosti je ale i tento nejnovější výklad sjednocení Egypta dobytím dolního Egypta hornoegyptským vládcem Narmer zpochybňován. Například nové písemné prameny z archaického královského pohřebiště v Abydos ukazují, že zde bylo pohřbeno nejméně tucet dalších králů, starších než ti, kteří byli dosud známi a patřili k 1. dynastii. Pracovně byla vytvořena tzv. 0. dynastie, které se zatím přisuzuje délka vlády okolo dvou až dvou a půl století.⁴⁷⁾ Pokud budeme považovat panovníky 0 dynastie za skutečné zakladatele Egyptského státu a asi bychom podle nejnovějších archeologických výzkumů měli, musí být posunut vznik egyptského zřízení do doby v rozmezí 3350 až 3200 př. Kr., tedy do stejného období, které uvádí i Platón za předpokladu, že měl na mysli datování vzniku egyptského státu nikoliv podle kalendářních roků ale podle tří egyptských ročních období (cyklů).

Platón uvádí přesné rozměry hlavního města Atlantis obehnaného soustavou vodních příkopů i celé okolní krajiny v řeckých stadiích a stopách. Řecké míry byly ale nebyly jednotné (viz str. 44 - 45 ^A) ) Rozdíl vyjádřený v metrech mezi nejmenším stadionem delfským a největším iónským činil 45 m (27%). Solón nebo Platón dále museli provádět přepočet egyptských délkových měr na řecké. Nemusím zdůrazňovat, že egyptské délkové a plošné míry byly značně odlišné. (viz. Tabulka č. 7. Porovnání Egyptských a řeckých měr ^A) ). Čísla uvedená v egyptských mírách byla zřejmě také přepočítána z měr používaných neznámou atlantskou civilizací. Je tedy značně pravděpodobné, že míry udávané Platónem mohly být značně zkreslené.